Pekelná brána a dračí duby
Podle pověsti je Opatovický rybník místem, kam vedl vchod do pekla. ZŘíká se, že tudy prchal i ďábel, který chtěl získat Krčínovu duši. Když se Jakub Krčín pustil do velkého rybníkářského díla, začalo mu to brzy přerůstat přes hlavu a když potřeboval přeložit koryto Zlaté stoky na Hrádečku, došel rozum všem. Všichni radili, ale kde by bylo nejlepší místo pro koryto stoky,to nevěděl nikdo. Přes den se Krčín pachtil s koněm po kraji, po nocích pak seděl u svíčky nad lejstry – rýsoval, měřil, počítal, ale práce nerostla ani na papíře, ani ve skutečnosti. Jednou v noci byl Krčín v koncích a povolal na pomoc tajemné síly. Výsledkem byla smlouva podepsaná Krčínovou vlastní krví.
Ještě té noci se chopil Krčín pluhu, do něhož se zapřáhl ďábel. Ďábel táhl rýhu pro budoucí stoku, šel jako zkušený rybníkář, ale brzy se unavil. a nebylo divu, neboť budoucí Zlatou stoku vedli cestou necestou, přes pařezy a pevné kořeny. Té noci se z lesů za Třeboní ozývaly pekelné skřeky a Krčínovy kletby. Jeho karabáč namočený ve svěcené vodě jen svištěl. Tak vyznačili rýhu, kudy povede nové koryto Zlaté stoky. A protože do rána bylo ještě daleko, vraceli se, aby rýha byla hlubší. Ďábel prosil o odpočinek čím dál častěji, avšak marně. Krčín tlačil do půdy prorostlé letitými kořeny ze všech sil. Najednou se ďábel vzepjal, až se přetrhl železný postraněk. Články řetězu se rozletěly na všechny strany, ďábel padl sešklebenou hubou do rezavé vody, chlemtal ji a když zcela vyčerpaný povstal, vrátil Krčínovi jeho úpis a zmizel.
Když ráno přišli lidé do práce, žasli, jaké dílo zde bylo vykonáno , ale na nic se raději neptali. Bylo jasné, že sám by takový kousek nesvedl. Té noci se však stal v Hrádečku div – na těch místech, kde se přetrhl ďáblův řetěz, vyrostly z přetrhaných článků duby – mohutné a silné jako obři a lidé jim začali říkat Dračí duby. Na paměť spojení Krčína s pekelníkem
Dnes již nikdo neví, kde ty duby jsou, ale je pravda, že jsou někde blízko Zlaté stoky, nedaleko odtud.